PREAH VIHEAR - nejohroženější památka v Asii

16.2.2015 | Lenka Čechurová

Chrám Preah Vihear je považován za klenot mezi angkorskými památkami, který však způsobuje napětí mezi Kambodžou a Thajskem.

Nabízí se několik možností, jak se k tomuto trochu opomíjenému chrámu dopravit. Můžete se zúčastnit některého ze skupinových zájezdů, připravovaných místními CK v Siem Reap (kterých se ale ve skutečnosti moc nekoná), můžete si pronajmout taxi, anebo jet společně s dalšími zájemci ve sdíleném voze. Něco jako pravidelná veřejná linka zde jednoduše neexistuje.

Chrám Preah Vihear je prastarý hinduistický chrám z období khmerské říše. Nachází se na vrcholku 552 m vysokého útesu v pohoří Dangrek na hranicích Kambodži a Thajska. V roce 1962 ho po zdlouhavém sporu o vlastnictví mezi oběma zeměmi Mezinárodní soudní dvůr v Haagu přiřkl kambodžské straně, ačkoliv jediná schůdná veřejná cesta do oblasti vedla ze sousedního Thajska.

Výstavba prvního chrámu zasvěceného bohu Šivovi na vrcholku začala v raném 9. století a pokračovala v několika dalších staletích. Chrám je zpodobněním posvátné hinduistické hory Méry, domova bohů. Nachrámu jsou dnes zejména patrné některé prvky datované do století desátého, ale svou podobu získal chrám až za panování khmerských králů Súrjavarmana I. (1002–1050) a Súrjavarmana II. (1113–1150). Nápis nalezený u chrámu poskytuje podrobný popis posvátných rituálů z doby Súrjavarmana II. a soudobých náboženských svátků. V důsledku úpadku hinduismu v regionu byl později chrám přeměněn na buddhistický.

Přestože byl Preah Vihear dokončen ve stejném období jako mnohem známější chrám Angkor Wat, charakter obou staveb je poněkud odlišný. Chrámový komplex Preah Vihear má na délku asi 800 metrů a přístup ke svatyni střeží pět stupňujících se gopur (monumentálních věží), které návštěvníkovi zakrývají pohled na chrámový celek, dokud neprojde branou. Svatyně je přístupná přes dvě nádvoří s „knihovnami“, což jsou menší uzavřené chrámové stavby, jejichž pravý účel dosud neznáme.

Spory o územní svrchovanost nad oblastí, kde leží chrám Preah Vihear, se vedou prakticky od doby, kdy Kambodža získala svou nezávislost. První úřední stanovení hranice dohodnuté v roce 1904 siamskými a francouzskými koloniálními úředníky území přiřklo Thajsku, ale spory o oblast neutichly nikdy. V padesátých letech 20. století spory vyhrotil i nucený odchod Francouzů z Indočíny, a tak celý hraniční spor v roce 1962 musel rozhodnout Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Ten přiřkl sporné území Kambodži, ale Thajci se s jeho verdiktem nikdy nesmířili. V sedmdesátých letech v oblasti probíhaly ostré vojenské boje o nadvládu s mnoha oběťmi na obou stranách.

Navzdory thajským protestům rozhodl v roce 2008 Výbor pro světové dědictví UNESCO přidat na kambodžskou žádost Preah Vihear na Seznam světového kulturního dědictví. Tento krok napjatou situaci na horké kambodžsko-thajské hranici nikterak neuklidnil a ještě v témže roce si thajské a kambodžské vojenské jednotky v oblasti vzájemně vyměnily raketové útoky a palbu z pušek. V asi hodinové bitvě byli zabiti nejméně dva kambodžští vojáci. Pětidenní vojenská konfrontace v dubnu 2011 již stála život nejméně 13 lidí. 

Pro turisty byl chrám poprvé otevřen v roce 1992 a od té doby je každoročně cílem poutníků i turistů z celého světa. Za devět měsíců roku 2013 ho navštívilo 8100 cizinců, objekt byl zároveň cílem téměř 46 000 kambodžských poutníků.

Podle Fondu světového dědictví (GHF) patří Preah Vihearv současnosti mezi deset nejohroženějších památek v Asii.

Naprostá většina khmerských chrámů má orientaci východně-západní. Tato orientace vychází z hinduistické mytologie, kde východ je spojen se zrodem, počátkem, kdežto západ se smrtí, zánikem. Jako ve všem, i zde však najdeme výjimky – do slavného Angkor Watu vede hlavní přístup ze západu. 
Důvod je ten, že chrám měl sloužit jako hrobka po smrti panovníka.

Chrám je neobvyklý svou polohou, umístěním a orientací. Je vystavěný mimo angkorský komplex na osamělé hořea má severo-jižní orientaci. Hora je vlastně táhlý kopec s relativně snadným přístupem z jedné strany (S) a strmým srázem ze strany druhé (J), který umožňuje dech beroucí výhledy do daleké krajiny. Architektonicky se dají najít také různé zajímavosti, např. do pískovce vyrytý hinduistický motiv stloukání oceánu mléka na vstupním portálu, který byl poté v mnohem větším detailu rozpracován v samotném Angkor Watu. Nebo těsná pozice gopury a bočních galerií či zcela neobvyklé vodní nádrže. Chrám stále slouží pro náboženské účely a je možné zde zastihnout jednotlivce i celé rodiny, které si tu cestou na piknik nechávají v centrální svatyni požehnat od buddhistického mnicha. 

Zdroj: China Tours; text: Václav Macek, foto: Václav Macek