DPH při koupi dopravy pro CK od dopravce

10.5.2012 | Lenka Čechurová

Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-220/11 Star Coaches s.r.o. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu

Spor vzniklý v ČR se před Soudní dvůr v Lucemburku dostal prostřednictvím dvou předběžných otázek, které v rámci projednávání věci položil Soudnímu dvoru Nejvyšší správní soud ČR. Obě otázky se týkaly výkladu čl. 306 směrnice o DPH, který stanoví:

„1. Členské státy uplatňují zvláštní režim DPH na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi v souladu s touto kapitolou, jednají-li cestovní kanceláře s cestujícími svým vlastním jménem a k uskutečnění cesty využívají dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani. Tento zvláštní režim se nevztahuje na cestovní kanceláře, které vystupují jen jako zprostředkovatelé a na které se pro výpočet základu daně vztahuje čl. 79 první pododstavec písm. c).

2. Pro účely této kapitoly se za cestovní kanceláře považují též organizátoři turistických zájezdů.“

Nejvyšší správní soud si zejména nebyl jist v tom, zda lze za cestovní kancelář ve smyslu citovaného článku směrnice považovat také přepravní společnost typu Star Coaches s.r.o., která pouze zajišťuje přepravu osob tím, že poskytuje autobusovou přepravu cestovním kancelářím (nikoli přímo cestujícím), a neposkytuje žádné další služby (ubytování, informace, konzultace apod.). Pochybnosti Nejvyššího správního soudu nebyly zcela neopodstatněné. Soudní dvůr totiž v jednom ze svých dřívějších rozhodnutí, C-200/04 Madgett a Baldwin, uvedl, že zvláštní režim DPH použitelný na cestovní kanceláře a organizátory turistických zájezdů se bez ohledu na jejich formální povahu použije na hospodářské subjekty, které v rámci své jiné činnosti uskutečňují plnění totožná s plněními uskutečňovanými cestovními kancelářemi či organizátory.

V aktuální věci došel Soudní dvůr k závěru, že na plnění přepravní společnosti, která pouze zajišťuje přepravu osob tím, že poskytuje autobusovou přepravu cestovním kancelářím, a neposkytuje žádné další služby, např. ubytování, průvodcovská činnost nebo poskytování rad, se nevztahuje zvláštní režim DPH pro cestovní kanceláře.

Soudní dvůr k uvedenému závěru dospěl na základě následující úvahy. Cílem zvláštního režimu DPH je přizpůsobit použitelná pravidla specifické povaze činnosti cestovních kanceláří a organizátorů turistických zájezdů. Služby poskytované těmito podniky se vyznačují tím, že se zpravidla skládají z několika služeb, zejména z oblasti dopravy a ubytování, jež jsou uskutečňovány jak na území členského státu, kde má podnik své sídlo nebo stálou provozovnu, tak mimo něj. Použití obecných právních pravidel týkajících se místa zdanění, základu daně a odpočtu daně na vstupu by z důvodu četnosti a místa poskytovaných služeb působilo zmíněným podnikům praktické potíže, jež by jim mohly bránit v provádění jejich činnosti. Nicméně okolnost, že cestovní kancelář poskytuje cestujícímu pouze rekreační ubytování, není dostačující k vyloučení této služby ze zvláštního režimu. Služba poskytovaná cestovní kanceláří se totiž ani v takovém případě nemusí omezovat na jedinou službu, neboť vedle pronájmu ubytování může zahrnovat i takové služby, jako je poskytování informací a rad, prostřednictvím kterých cestovní kancelář nabízí sortiment nabídek dovolené a rezervací ubytování.

Soudní dvůr měl dále za to, že bez ohledu na formální povahu hospodářského subjektu jsou důvody, na nichž se zakládá zvláštní režim použitelný na cestovní kanceláře a organizátory turistických zájezdů, platné rovněž v případě, že tento subjekt není cestovní kanceláří nebo organizátorem turistických zájezdů ve smyslu, který je těmto pojmům běžně přisuzován, ale že v rámci jiné činnosti uskutečňuje plnění totožná s plněními uskutečňovanými uvedenými kancelářemi či organizátory. V obecné rovině tedy není vyloučeno, aby se zvláštní režim uvedený v článku 306 směrnice o DPH vztahoval rovněž na služby autobusového přepravce, jenž v případě, že nepoužívá vlastní autobusy, využívá přepravních služeb subdodavatelů, kteří jsou plátci DPH. Sama okolnost, že takové služby nezahrnují ubytovací služby, nestačí k vyloučení toho, aby spadaly do působnosti tohoto ustanovení. Na druhou stranu je ale pro podřazení pod režim čl. 306 potřeba, aby se služby neomezovaly na jedinou službu a vedle přepravy zahrnovaly i další služby, jako je poskytování informací a rad ohledně sortimentu nabídek dovolené a rezervací cest autobusem.

Jak už bylo uvedeno výše, Soudní dvůr došel v konkrétním případě k závěru, že společnost Star Coaches neuskutečňuje plnění v režimu čl. 306 směrnice o DPH, jelikož poskytuje pouze přepravní služby cestovním kancelářím bez jakýchkoliv dalších služeb, neposkytuje žádnou službu, jako je ubytování, průvodcovská činnost nebo poskytování rad.

Rozhodnutí Soudního dvora ve věci Star Coaches je stejně jako veškerá judikatura tohoto soudního orgánu EU pramenem práva ve všech členských státech EU, což v praxi znamená, že se jím musí řídit nejen Nejvyšší správní soud, který předběžnou otázku Soudnímu dvoru v konkrétní kauze položil, ale také všechny orgány a osoby v celé EU 

JUDr. Klára Havlíčková
Holubová – advokáti, s.r.o.
klara.havlickova@holubova.cz