Březnový Klubový den ACK: Být či nebýt na Facebooku

24.3.2010 | Michal Veber

Internet a komunitní sítě hýbou světem, přinejmenším tím mladším. Proto byl březnový Klubový den ACK ČR věnován úvahám i zkušenostem, zda a komu dnes stojí za to vstoupit na Facebook s cílem prospět své firmě a neprodělat na tom. Z vlastní zkušenosti – a na příkladech převážně z vlastního profilu o tom referovala členka představenstva ACK Dr. Jolana Myslivcová. Měla k tomu k dispozici nejmodernější vybavení konferenčního sálu nově zrekonstruovaného hotelu Vojenského klubu D/A/P v Praze 6, který účastníky nadchl svým elegantním vzdušným vzhledem i technickými možnostmi. Několik projekčních pláten zajistilo, že každý mohl pohodlně a dobře sledovat pečlivě připravenou prezentaci s ukázkami webových stránek, což právě u tohoto tématu bylo klíčové.

Facebook vznikl jako prostředek komunikace k vyhledání a komunikaci lidí, původně spolužáků, později zájmových skupin – a jako takový může být prakticky zadarmo. Ale jen pokud jde o finance. Za to je docela nákladný pokud jde o čas toho, kdo si tam zadá svůj profil. Pokud chce, aby jeho stránka neživořila, musí komunikovat. Denně, přesněji řečeno nejlépe víckrát denně. Pokud postavíte stránku dobře, má taková komunikace výhodu, že naprosto nenásilným způsobem, formou doporučení, zajímavostí a osobních zkušeností získáváte členy své skupiny (a případně i okruhy zase jejich známých) pro to, co jim chcete marketingově předložit, můžete ovlivnit jejich nákupní chování. Při troše štěstí a hodně šikovnosti z vaší strany ti vaši diskutéři udělají i pěkný kus práce za vás. Jenže běda, kdybyste se odmlčeli, kdybyste nereagovali na tu každodenní smršť sdělení. Tady víc než kde jinde platí doslova to nerudovské „kdo chvíli stál, již stojí opodál“.

Facebook má tu přednost, že se snaží o serióznost; kdyby se přišlo na to, že někdo zadal klamavý profil (zfalšovanou identitu), byl by bez milosti vymazán. Výhodou Facebooku je, že rozšiřuje do světa sdělení, za která byste byli v mailu označeni za spamery, vyřazeni nebo nenáviděni. Tady neřešíte „zasílat x nezasílat“, to si vyřeší návštěvníci sami a zpravidla bez podrážděných emocí.

Hovořilo se také o placené reklamě a jejích pravidlech, respektive nastaveních. Jenže to má háček: pokud byste zadali dražší kampaň (méně omezili počet kliknutí), nemáte jak tento výdaj promítnout do účetnictví, protože vystavovat doklady Facebook neumí (nebo nehodlá).

Koho tedy na Facebooku oslovíte? V České republice je tam na milión uživatelů, což je hodně, celosvětově to musíte nejmíň zdvojsetnásobit. Jejich hlavním společným jmenovatelem je věk zpravidla do 35 let. Ne že by se nenašli starší – na Klubovém dnu ACK byli nejméně čtyři takoví – ale propagovat na Facebooku programy pro seniory by asi nebyl právě ten nejšťastnější počin. Ostatně ti přítomní, kteří Facebook využívají pro svou firmu, většinou práci s ním přenechávají mladým spolupracovníkům. Těm je takové zadání sympatické, jde jim rychle – a tak se poměr efekt x cena stráveného času dostává do příznivějších relací, než když se s komunikací moří zkušený leader firmy, který by měl řešit jiné problémy. Paušální doporučení, zda být či nebýt součástí takových sítí, neexistuje. To si musí každý zvážit podle svých schopností a potřeb. Diskuse se proto protáhla i na společenskou – debatní část, která následovala po prohlídce hotelových pokojů a menších salónků; dojem z nich byl neméně pozitivní jako ze sálu – a tak ředitel hotelu Ing. Fedorko byl notně vytížen dotazy a kontakty zájemců o budoucí spolupráci. Raut, při kterém se tak dělo, vyrazil dech i ostříleným profesionálům – v té zvenčí neokázalé budově prostě nikdo takové služby neočekával.